Jdi na obsah Jdi na menu

Karel Diepold

Karel DiepoldKdysi stačilo vzít kytaru a začít zpívat. Stačí to ještě dnes? Většinou se mi zdá, že je ta doba dávno pryč, zpěváci s kytarou působí často jako archaismus, jindy jako sympatičtí diletanti. Existuje ovšem několik výjimek, kdy máte před sebou na jevišti někoho, kdo ani nemusí umět skvěle hrát, ani nijak zvlášť zpívat, vypadá docela normálně, a přesto může být setkání s ním neobyčejným a dokonce nezapomenutelným zážitkem. Jedním z těchto umělců je liberecký písničkář Karel Diepold. Občanským povoláním je projektant elektronických zabezpečovacích zařízení, ve svém přístupu k umělecké tvorbě je jedním z nejpoctivějších a nejryzejších lidí, které znám. Komu se podobá? Možná jakémusi jizerskému Leonardu Cohenovi – svým klidem a jemností projevu, hloubkou výpovědi, skromností…

Za celých třiadvacet let, co vystupuje veřejně – většinou po boku spřízněných písničkářů – Dagmar Voňkové-Andrtové, Oldřicha Janoty, Petra Lutky, Karla Plíhala a dalších – nevydal žádné CD ani kazetu, dokonce nemá ani své webové stránky, nenašel jsem na internetu ani žádné interview. Když budete mít štěstí, seženete nanejvýš jeho domácí nahrávky. Jeho písničky můžete poslouchat živě asi tak jednou dvakrát do měsíce – v současné době nejčastěji na koncertech Osamělých písničkářů. Každoročně už asi po deset let koncertuje v rozbořeném kostele v Neratově v Orlických horách, v místě, kde se nechal na své třicáté třetí narozeniny pokřtít. „Máš svůj fan-klub?“ zeptal jsem se ho jednou z legrace. „Nemám, ale na každém představení mi přijde někdo poděkovat, to bude asi můj fan klub,“ odpovídá a směje se…

Témata Karlových textů jsou velmi často zasvěcena víře, naději, důvěře a jiným hodnotám v našem hudebním světě ne příliš frekventovaným. Umí o nich vypovídat tak přirozeně, že mu věříte:

Slova jsou proti vodě kalná a pomalá
Zvlášť ta nemalá.
Čistím svou studánku
Chodívám ke křížku
Přemýšlím o letu a koukám zdola na výšku nade mnou.

„Písnička je způsob komunikace. Každý člověk má nějaký způsob, jak komunikovat s okolím a mně tenhle vyhovuje,“ dodává Karel Diepold.

Jan Burian



O zatmění 

Zhaslo slunce a všichni dobří andělé
Letí k dětem, co se bojí tmy
Nejsou vidět hvězdy ani světlo v kostele
Ale já věřím, že ještě jsme tu my.

Jen žádný čáry, chce to jen trochu soucitu
Trochu pokory i sebevědomí
Zkus tiše poprosit a dočkáme se úsvitu
Já vážně věřím, že máme svědomí.

 

Karel Diepold - O bezmoci

 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Diepold

 

 Karel Diepold - Metoději