Jdi na obsah Jdi na menu

Dvacet let u Kaštanu

9. 6. 2011

2.6.2011 Lidové noviny 09 Kultura, PAVEL KLUSÁK v rubrice ODPOSLECHY

Jaká byla nejdelší doba, po kterou jste kdy poslouchali hudbu v kuse? Můj rekord nastal patrně předloni, kdy jsem (náhodou) zabloudil o víkendu po poledni do pražského Kaštanu. Konal se tu Festival Osamělých písničkářů - tedy sdružení, jehož název mě od počátku irituje, obsah nikoli. Jednou za rok nastává jakýsi všesokolský slet songwriterů, kteří se pak střídají od poledne do půlnoci.
Tehdy jsem myslel, že jdu do Kaštanu na malé pivo: zůstal jsem deset hodin. Teď v sobotu to vypukne zase, takže zase nastává příležitost pro ty, kdo mají rádi mnoho much jednou ranou. V půlhodinových blocích se vystřídá dvacet autorů: Oldřich Janota, Dáša Voňková, Jan Burian, Jiří Smrž, Žofie Kabelková, Petr Váša, Terezie Palková, Jan Jeřábek... K slyšení jsou i ti, které nelze zastihnout na scéně zrovna často: sólově u piána Marka Míková (jistě, ta ze Zubů nehtů a Dybbuku) nebo Karel Diepold, člověk s pověstí jediného člena první ligy českého folku, který nikdy nevydal album.
Mám na tom setkání rád, jak je nadgenerační: jak publikum, jež přišlo na jedny, objevuje druhé. Jak hvězda dohraje a se sklenicí se vrátí do sálu poslouchat kolegy. Tak tedy v sobotu u Kaštanu: a kdo nemá dost, už v pátek večer se koná předehra, večer s nemalou částí - předem neoznámených - písničkářů z festivalů.