Osamělí písničkáři

Pěkně vyvážený, trojvrstvý sendvič! Caine-Mi, Zuzana Dumková, Michal Bystrov. Každý z úplně jiného světa, dohromady nový vesmír. Takto jsme zahájili podzimní sezónu na Kaštanu v pondělí 16. září 2019. Tradiční poděkování Martinu Myslivcovi, našemu dvornímu fotorgrafovi. Galerii si můžete prohlédnout například zde.

Další - popravdě nevíme už vlastně kolikátá - sezóna je za námi, skončila v pondělí 3.6. společným večírkem, který svým objektivem v černé i bílé zachytil Martin Myslivec. Děkujeme Martinovi, přejeme Vám krásné léto a těšíme se na setkání na Kaštanu zase na podzim! Fotografie najdete třeba zde.

Fotografie z májového večírku (7.5., Prune, Marka Míková, Martin Kyšperský) jsou zde. 
Fotografoval Martin Myslivec, děkujeme!

Festival Osamělých písničkářů se letos konal už po šestnácté. Páteční koncert (26.4.) zahájila Martina Trchová, následovaly dvě nové tváře - Eliška Sýkorová a Jana Kozubková, po nich přišli na scénu Dáša Voňková, Karel Diepold, Zuzana Homolová, Jan Burian, Jan Jeřábek, Petr Linhart a večer uzavřel Jiří Smrž doprovodu houslisty Bena Lovetta a flétnistky Kateřiny Kličkové. V sobotu 27.4. se na prknech Kaštanu se postupně objevili Caine-mi, Jana Šteflíčková, Michal Bystrov, Prune, Adam Rut, Jiří Konvrzek, Tamara Nathová, Jiří Dědeček, Filip Pýcha a v záskoku za Martina Kyšperského ještě Petr Linhart.

Fotografoval Martin Myslivec - děkujeme!

Páteční galerii najdete zde, galerii ze soboty pak zde. 

Probudilo mě pípnutí esemesky. Honza Jeřábek, písničkář (a autor veršů Pod okny teče asfaltová řeka a po ní ztěžka plují popelnice), mi napsal: „David Byrne v jednom rozhovoru řekl, že písně sice nezmění svět, ale kolem nich se může vytvořit komunita, která dává smysl. Řekl bych, že se nám to daří.“ 
Byla neděle krátce po osmé ráno, a přestože ve všední den většinou vstávám dřív, trvalo mi dost dlouho, než jsem se posadil a trochu se rozkoukal. Měl jsem za sebou organizování a uvádění dvoudenního festivalu volného sdružení Osamělí písničkáři, které je pro mě i teď, po zhruba šestnácti letech existence, pořád malý zázrak. Díky němu se poměrně pravidelně setkávají a přátelí písničkáři, kteří by na sebe jinak nejspíš nenarazili. Patří k nim třeba Nikola Muchová z Brna (Nepojedeš nikam / budeš doma kojit / žádná Paříž a lanýže), která má u jedné své písně na YouTube uvedeno, že si ji poslechlo 3,2 milionu lidí, nebo Karel Diepold (Nejsou vidět hvězdy ani světlo v kostele / Ale já věřím, že ještě jsme tu my), jenž ani po asi čtyřiceti letech vystupování zatím nenatočil jediné album. Na společných přeprázdninových nebo předvánočních seancích tu často vedle sebe posedávají tak odlišné autorské typy, jako jsou undergroundová pěvkyně Tamara Nathová (Na hrobě Jana Wericha kanár Mejly Hlavsy pelichá), rocker Filip Pýcha (Hlad ani žízeň nemám a vlastně nevím, čeho se mi nedostává), fyzický básník Petr Váša (Člověk to dnes nemá lehké / musí se tvářit jako rostlina) nebo legenda žánru Dagmar Voňková (Také mou a tvou duší prochází mícha vesmíru)... 
Každý z těch tří desítek autorů má v repertoáru drobné – a někdy velmi překvapivé – příběhy ze života a tahle studnice nápadů je zřejmě nevyčerpatelná. Michal Bystrov zpívá o Puškinovi, Jiří Dědeček o muži, co měl tisíc žen, Jiří Konvrzek o opilém ženichovi, který zastavil dopravu, Jiří Smrž o osamělém ukrajinském dělníkovi, jenž se vrací domů nočním autobusem, Petr Linhart o holčičce, která si pletla vojenské tryskáče s letkou andělů, Filip Rut o výrostkovi, jenž vymyšleným příběhem málem způsobil rasové nepokoje v Čechách, Marka Míková o Velrybím muži... Já mám v tomto neučesaném spolku funkci jakéhosi nutného dramaturga, a i když se léta snažím vrazit své převoznické veslo do ruky někomu jinému, zatím se mi to nepovedlo. Už jsem si tak nějak zvykl a zase tolik práce s tím není. Nejméně ze všeho mě baví odmítat nové uchazeče, kteří často píší, že si také připadají „osamělí“ a chtěli by si zahrát; sem tam ovšem mívají zbytečně vysoké sebevědomí. 
Teď v pátek, když jsme festival zahajovali, jsem ze staré desky pustil mimo jiné Mertovu písničku Chytit vítr. Když si ji poslechnete, nemusíte o autorově talentu ani chvilku pochybovat. Sotva dvacetiletý Vladimír tehdy zpíval: Dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu – indickej dětem hlad nezaženu. To by se muselo líbit i Davidu Byrneovi. To kdyby dneska někdo napsal, bereme ho okamžitě!

Jan Jeřábek, Jana Kozubková a Inženýr Vladimír se sešli na prknech Kaštanu ve středu 6. března. Dynamickou fotoreportáž pořídil dvorní fotograf Martin Myslivec, vy si ji můžete prohlédnout například zde. Martine, děkujeme!

Ve Vlašimi vznikl pod záštitou Charity Folkový klub, který si na svá prkna zve (nejenom) Osamělé písničkáře. 28. února tam vystoupí Michal Bystrov, 28. března Petr Linhart a v dalších měsících třeba Petr Lutka a Jan Řepka, v podzimní sezóně pak bude vlašimská scéna patřit především písničkářkám. Koncerty začínají v 19:00, klub najdete v Charitní klubovně, Na valech 322. Budeme se tedy na Vás těšit i ve Vlašimi...

Komorní večírek 4.2. byl neplánovaně, ale přepěkně propojený s vernisáží výstavy Radomila Uhlíře a s Mikolášem Chadimou... Dále účinkovali: Jiří Konvrzek, Jiří Dědeček, Michal Bystrov :-). Fotografoval Martin Myslivec, děkujeme! Fotografie k prohlédnutí zde.

V sobotu 15.12. jsme se v pražském Kaštanu setkali (v pravém hloučku zleva :-) s Janou Kozubkovou, Prune, Eliškou Sýkorovou a Janem Waldou Valíkem (chyběla ještě zdravotní indispozicí postižená Barbora Hubáčková). Tyto jména si získala největší přízeň naší poněkud samozvané poroty a určitě se objeví na akcích Osamělých písničkářů, jarním festivalem počínaje. Reportážní foto od je Pavla Mately, nově přikládáme úplnou fotogalerii od Martina Myslivce, děkujeme!

Vánoční večírek letos nastal už v pondělí 3.12., dorazili na něj: Jan Burian, Petr Váša, Filip Pýcha, Jan Jeřábek, Michal Bystrov, Petr Nikl, Tamara Nathová, Inženýr Vladimír, Caine-Mi, Petr Linhart. Fotografoval Martin Myslivec, fotogalerii najdete zde, děkujeme!